První verze na Startovač

První verze na Startovač

Poslal jsem jim tohle:

Litrfree - Jde se na to!

Určitě se v tom objeví tahle věta. První Litrův kriminální paradox. Zkrvavená sekera ve vodě ponořená vypadá jako zlomená. Každá kapka pomůže, nuže:

Rozmáchněte se!

Celou cestu jdete, a na konci už nemůžete. Jenže cílem cvičení je, že se běží nejlíp na konci závodu. To je život.

Plán je tenhle:

V tuhle chvíli je kostra jakž takž pohromadě.

Na začátku prosince by to mohlo být venku. Je to kniha. Má zápletku. Je to nářez. Budete čubrnět.

Co všechno můžete? Tak jistě, knížku získat. Možnosti jsou k zakliknutí. Můžete taky určit, co se tam bude dít. V rámci možností. Kliknout! Zaplatit :-) A tušim, že pojmenovat si postavu, to bude asi něco, co chcete. Přetrhnu se aby to znělo krutě mazaně, ten Váš podíl.

Dostanem to ven, co jiného.

Propaganda na to pojede na webech, co mám pod kontrolou, a na sockách taky. Medmasážní zdroje jsou :-) Nepochybuju, že to pošérujete kde se dá. Nejlíp osobně.

Když to klapne, tak chvalme den, a to stejně dělejme tak i tak. Zejtřek je až zejtra. Když je venku trošku čina, knížky - to je divočina!

Tak do toho, pobavíte se, už jenom jak se to bude klubat, tím příběhem zrodu, skvěle.

Tohle nepropásněte!

No, sice mám představu o názvu, ale co, když tak si ho použiju příště :-) Kliknout! Mrkněte do odměn. I tohle jde. Ještě to nemá obálku, ani tiskárnu, ani korektury a redakční úředničinu, ale to všecko bude, když to podpoříte.

Jdeme na to, tak šup.

Cílem je tištená verze knihy, komplet.

Díky moc, lidi.

Jirka Vavřina

 

A čekal jsem, jak to dopadne. Dopadlo to skvěle, poslali mi to zpátky k přepracování.

 

Jirka Litrfree Vavřina

P.S. No a ještě tam bylo tohle, sem to přeskočil, na to neříkali nic.

Vochutnávka (hrubopis, dělám na tom):

Vstal a přešel ke sporáku. Na něm stál kastrol s čajem. Žádná konvice, ale kastrol. Nabral si hrnkem, a vypil čaj celý naráz. Hřbetem ruky si otřel kapičky z vousů. Vrátil se ke kupkám na stole. Jeho myšlenky se uspořádavaly. Cítil, jak ho z hromad všude kolem ohmatává to nejasné teplo.

   „Intuice je k ničemu“, vzdychl si.

    Intuice mu byla k ničemu, už když byl kluk.

   „Coufale*, matiku máš nejlepší ze všech, a hlavu máš zase kde?“, říkali mu. Často.

   Jenže on to tak nechtěl. Nechtěl nikomu nic vysvětlovat, nechtěl se ani dělit o názory. Do hlavy se mu draly emoce všech příběhů, které byly na papírech, ve vyhozených poznámkách, v kapsách v šatech, které našel v popelnicích. Řvaly v hlavě, křičely v štosech knih. Ze stránek, na kterých ulpěl pot usmátých čtenářů. Nebo pot čtenářů, kteří četli o životě. Aby na něj zapomněli. 

 

* Tak třeba Coufal se nebude jmenovat Coufal, záleží co si vyberete. Klikněte.